Zubní výplně

Zuby jsou dennodenně namáhané mechanicky (žvýkání a rozmělňováním potravy) a chemicky, když odolávají agresivnímu prostředí ústní dutiny a ne příliš vhodnému složení potravin, které má na životnost zubu také velký vliv. Za tuto námahu si zuby zaslouží nejlepší péči a pokud se objeví kaz, je potřeba zajistit jeho rychlé ošetření, se kterým ve většině případů souvisí zubní výplň.

Amalgámové výplně

Amalgámová výplň může sloužit na svém místě celou řadu let, některé však mohou vypadnout i v řádu několika dní po jejich zhotovení.

Značnými nevýhodami amalgámů je, samozřejmě mimo estetiky, hlavně nutnost větší preparace a vytváření podsekřivých prostorů v zubu (vrtání do zdravého zubu), protože amalgamová výplň se na rozdíl od „bílé“ nespojuje se zubem a drží pouze mechanicky. Další nevýhodou této výplně při použití u větších a rozsáhlejších kazů možnost fraktury (rozlomení) zubu – někdy vedoucí až k jeho ztrátě, protože tato výplň působí v zubu jako klín.

Když se podíváme pod velkým zvětšením (mikroskopem) na zub, který již delší dobu nese amalgámovou výplň, téměř vždy nalezneme kolem výplně praskliny ve sklovině a často i netěsné spáry na hranici sklovina-výplň.

Složení a trvanlivost amalgámové výplně

Možnost budoucích spár kolem výplně u méně kvalitních levnějších materiálů také snižuje trvanlivost této výplně. Amalgámová výplň, jakožto slitina kovů, je dobrým vodičem termických podnětů a může se tak zde vyskytovat citlivost na studené a teplé.

Ve ztuhlém amalgámu je podíl rtuti do 40%. Tato rtuť je vázána na ostatní prvky sloučeniny, takže k jejímu odpařování nedochází. Ve velmi malém množství však dochází k vylučování toxických látek z amalgámových výplní přímo v zubu (tento proces však často probíhá během několika desítek let). Žádná z dostupných klinických studií však zatím neprokázala souvislost těchto uvolňovaných látek s poruchami imunity či jiných zdravotních obtíží.

Zdravotní pojišťovny hradí pouze výplň zhotovenou z ručně míchaného amalgámu. Tímto zastaralým postupem (odměřovaným množstvím rtuti a kovového prášku) vzniká nekvalitní výplňový materiál, ve kterém je také přítomno větší množství rtuti. Během přípravy se navíc ve velké míře uvolňují toxické látky, které mohou poškodit zdraví pacienta i lékařského personálu.

Kompozitní výplně („bílé“)

Dříve bylo zvykem používat tzv. „bílé“ výplňové materiály pouze na přední úsek chrupu, a to čistě z estetických důvodů. V zadní části se hojně používal amalgám z důvodu vyšší pevnosti. Dnes však tato skutečnost již neplatí. Bílé výplně jsou díky moderním materiálům zhotovovány prakticky na kterémkoli zubu chrupu a to při dosažení požadované pevnosti a zároveň i estetického resp. přirozeného vzhledu.

Výhody kompozitní výplně

V dnešní době se používané kompozitní materiály vyznačují i vysokou odolností, která se dle nynějších studií téměř rovná kovovým výplním. Se zubem se spojuje v jeden celek, a tak je zub při větších defektech více odolný. Nevýhodou u tohoto typů výplní je bohužel značná časová i technologická náročnost při zhotovení, a tudíž i její vyšší cena.

Kompozitní výplně zhotovujeme za použití kofferdamu - speciální blány pro dokonalé zajištění suchého pracovního pole. Tato bariéra brání nejen vniknutí slin a nečistot do preparovaného zubu, ale i vniknutí odvrtaných částí zubu a odvrtaného amalgámu do dutiny ústní či polykacího traktu pacienta. Tímto jsme schopni zaručit nejen velkou přesnost výplní, ale i jejich dlouhodobou trvanlivost.

Skloionomerní výplně

Skloionomerní výplně jsou jedním z typů bílých výplní, avšak jiného složení. Mají prokázané remineralizační účinky (působí proti zubnímu kazu), protože uvolňují fluoridové ionty a také (např. ze zubních past) jsou schopny tyto důležité ionty zase doplňovat. Svou mechanickou odolností nedosahují pevnosti kompozitních výplní, používají se proto hlavně v dětské stomatologii, nebo jako např. dlouhodobě provizorní výplně u zubů stálých.

Pečetění fisur

Jedná se o preventivní zákrok u dětí, při kterém se speciálním materiálem (pečetidlem) u čerstvě prořezaných zubů překryjí místa nejvíce náchylná ke vzniku kazu (tzn. hlubokých rýh a jamek lokalizovaných převážně na kousacích plochách stoliček a třenových zubů).